František Santini-Aichel

František Jakub Santini-Aichel (pokřtěn 28. dubna 1680 Praha - 1709) byl český kameník italského původu, bratr Jana Blažeje Santini-Aichela.

Narodil se jako nejmladší dítě do vážené rodiny pražského kameníka Santina, pokřtěn byl v chrámu sv. Víta. Vyučil se taktéž kameníkem, aby mohl převzít otcovu dílnu místo nejstaršího Jana Blažeje, který pro kamenickou práci neměl fyzické předpoklady. Společně s otcem pracoval v roce 1702 na novoměstské jezuitské koleji. Po smrti otce téhož roku přijal jeho jméno k příjmení. Bratr mu přenechal svůj díl peněz z otcova dědictví, aby mohl provozovat kamenické řemeslo, ale Jan ze společného podniku pro Františkovu nešetrnost v roce 1704 vystoupil.

Ačkoliv vztahy mezi bratry nebyly harmonické, pomáhal bratr Františkovi zadáváním zakázek na jím prováděných stavbách, jako např. na chrámu Nanebevzetí Panny Marie cisterciáckého kláštera v Sedlci v roce 1708, či jej doporučoval dalším architektům. František Santini tak pracoval jako kamenický mistr na řadě staveb Kryštofa Dientzenhofera, např. stavbách Šternberského paláce (1702-1707), zámeckého kostela Zjevení Páně ve Smiřicích (1707) a mnoha dalších.

Ze sochařských děl v Praze je Františkovi např. připisována socha sv. Josefa na úpatí Radničních schodů na Hradčanech (světec v rozevlátém rouchu s malým Ježíškem v náručí), autorství ale není jisté.

V roce 1707 si František bere za ženu Barboru Kulichovou, dceru otcova celoživotního přítele, kamenického mistra Adama Kulicha.

Po Františkově předčasné smrti neváhal bratr Jan vést se vdovou dlouhý soudní spor o Františkovu pozůstalost.

Citováno z "http://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Santini-Aichel"