(* 1945, † 2010) byl český historik umění. Studoval dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a také ve Štýrském Hradci. Zajímal se především o umění baroka a 19. století, architektonický vývoj Prahy a ochranu kulturních památek. V letech 1969-1970 pracoval v Národní galerii, následující rok strávil ve Středisku památkové péče v Pardubicích, od roku 1972 pracoval v atelieru stavebně-historického průzkumu Státního ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů v Praze. V roce 1988 se vrátil na dva roky do Národní galerie a od roku 1990 učil na FF UK v Ústavu pro dějiny umění, který také vedl. V roce 2000 se stal profesorem v oboru dějiny umění. Od roku 2006 byl prorektorem UK.
Mojmír Horyna hojně publikoval studie v odborných časopisech, popř. sbornících, je spoluautorem několika významných souborných knih a podílel se na několika výstavách o umění českého baroka. Prof. Horyna byl považován za nejlepšího znalce díla J. B. Santiniho-Aichela. Do roku 2006 byl předsedou Vědecké rady pro státní památkovou péči, vrcholného poradního orgánu Ministerstva kultury ČR.
U příležitosti Horynových šedesátých narozenin byla v Mariánské Týnici v roce 2005 odhalena busta od Oldřicha Karbana jako výraz vděčnosti duchovnímu otci rekonstrukce této památky.
Publikace
- Architektura baroka. Praha na úsvitu nových dějin, Praha 1988, spoluautor
- Zámek Hořovice, Praha 1996
- Parlament České republiky, Praha 1996, spoluautor
- Mnichovo Hradiště, Praha 1996, spoluautor
- Obnova, konzervace a rekonstrukce památek, Praha: 1997, spoluautor
- Jan Blažej Santini-Aichel, Praha 1998
- Dientzenhoferové, Praha 1998
- Memento mori, Praha 1998, spoluautor
- Santini. Stavby Jana Blažeje Santiniho na Žďársku, Žďár nad Sázavou 1999
- Toskánský palác v Praze, Praha 1999, spoluautor
- Černínský palác v Praze, Praha 2001
- Valdštejnský palác v Praze, Praha 2002, spoluautor
