Žďár nad Sázavou

Poutní kostel sv.Jana Nepomuckého na Zelené Hoře

Stavebníci: Cisterciácký klášter ve Žďáře nad Sázavou - opat Václav Vejmluva

Velký ctitel mučedníka Jana Nepomuckého, opat žďárského kláštera Václav Vejmluva, zvažoval už od svého uvedení do funkce oslavu mučednické smrti budoucího světce. Proto ihned po otevření jeho hrobu v březnu 1719 a potvrzení zázračného oživení tělesné tkáně považované tehdy za Nepomuckého jazyk, přistupuje Vejmluva k ideovému zadání nového chrámu, symbolicky umístěného na kopci nad klášterem. Ten byl podle mučedníkova rodiště nazván Zelená hora. Zázrak neporušeného jazyka pochopil stejně zásadně, jako boží pokyn, i architekt Jan Santini Aichl. Ten během několika málo měsíců vypracoval pro Vejmluvu projekt poutního kostela, který se stal především pro Santiniho absolutním vyvrcholením a vyjádřením jeho osobního poselství a odkazu.

Dvanáct zedníků bylo poprvé na stavbě propláceno 13. srpna 1719 a o tři roky později, 27. září 1722 byl kostel slavnostně vysvěcen. Tím však stavební a umělecké práce na Zelené hoře zdaleka nekončily. Nadále probíhaly práce na výstavbě ambitů s pěti kaplemi a pěti branami. Koncepčně i detailně propracovaný projekt byl i po smrti Santiniho (7. prosince 1723) dokončen pod svědomitým vedením opata Vejmluvy. Ostatně půdorys ambitu byl vyměřen na základě kružnicových poměrů již v roce 1719, včetně vyzdění jeho základů. Ty pak byly podle tehdejších zvyklostí zahrnuty hlínou a ponechány pod terénem až do příslušného času jeho výstavby. Záměrem oslavit svatého Jana Nepomuckého výstavbou poutního kostela se obě osobnosti zabývaly delší dobu. Základním prvkem byla invence hvězdy uprostřed hvězd, jak tvrdili tehdejší kazatelé. Základní půdorys postavený na pěticípé hvězdě symbolizuje nejen pět mučednických ran Kristových, ale pět kaplí v ambitu pak také pět hvězd, které se zjevily nad místem umučení Jana z Nepomuku. Celá konstrukce kostela je pak vytvořena na základě mimořádně detailního symbolismu, a to jak matematického, tak i symbolicky popisného. Vlastní stavbu kostela je možno popisovat nejen jako uzavřený objekt, ale naopak jako prosvětlený prostor obklopený prolínajícími se tvary. Dokonale centrální vyvážení kostela i celého poutního prostoru bylo ve fázi první výstavby, tedy před ničivými požáry, korunováno pěti jehlovými stélami, umístěnými nad střechami kaplí ambitu. Fascinující zjev kostela, který se bohužel nepodařilo v původní Santiniho podobě rekonstruovat, byl kompoziční korunou širokého kraje, kterou obsadil vrchol výrazného návrší nad vlastním klášterem. V současné době je exteriér kostela odlesněn a jeho podoba se vrací k základní Santiniho myšlence. Naprostá jedinečnost a originalita Santiniho přístupu k architektuře a čistota všech stavebních a slohových prvků byla jednoznačně potvrzena zařazením této solitérní stavby do seznamu památek UNESCO.

Další fotografie

Kontakt:

Informační a turistické centrum
Zámek 11
591 02 Žďár nad Sázavou 2
Tel: 566 629 152
Fax: 566 629 331
Gsm: 602 565 309

Otevírací doba:

duben a říjen	pouze v sobotu, neděli a svátky (ve všední dny pouze pro předem nahlášené skupiny)	9:00 - 17:00
květen - září	denně mimo pondělí	9:00 - 17:00

Přestavba areálu kláštera

Stavebníci: Cisterciácký klášter - opat Václav Vejmluva

Vzdělaný a energický opat žďárského kláštera, Václav Vejmluva, se po hospodářské obnově kláštera rozhodl pro jeho celkovou stavební rehabilitaci. Na základě vztahu se sedleckým opatem Jindřichem Snopkem získal reference o mladém talentovaném architektovi, Janu Santinim. Po prvních kontaktech ho okolo roku 1706 poprvé zve do Žďáru a zadává mu přestavbu rozsáhlého konventního kostela Nanebevzetí P. Marie. Santini zde realizuje úpravy jednotlivých lodí kostela, aby do přední části oltářního transeptu vklenul monumentální varhanní empory, na které pak byly podle jeho projektu umístěny skříně varhanního nástroje. Celý prostor pak uzavírá řešení hlavního oltáře, který výrazně změnil dispozici původně strohého gotického kostela do barokní ideologie své doby.

Dalším zadáním byla výstavba malého hřbitova, později nazývaného Morový, určeného skutečně pro případné oběti moru, který však v této době Žďár nezasáhl. Hřbitov byl symbolicky postaven na půdorysu lidské lebky se třemi závěrovými kaplemi, uprostřed nich byla umístěna později umístěna socha Anděla posledního soudu s autorstvím Řehoře Thenyho. Později byla do půdorysu včleněna čtvrtá kaple a prostor hřbitova tak byl podstatně rozšířen.

Kolem roku 1710 realizoval Santini drobnější úpravu Studniční kaple Panny Marie, ležící uvnitř Rajského dvora. Ten byl uzavřen dnes již zbořenými budovami Konventu. Santini provedl nové zaklenutí stavby, umístil v ní barokní kovanou mříž, na kterou vyzvedl barokizovanou sochu Madony, umístěnou původně pravděpodobně nad vstupem do kláštera.

V souvislosti s radikálním rozšířením klášterního prostoru a výstavbou kostela na Zelené hoře, bylo rozhodnuto o zřízení šlechtické akademie působící přímo v areálu kláštera. Pro ni navrhl Santini jednak dispozici hlavní budovy, a pak také slohově mimořádně čistou budovu konírny. Přízemní stavba je orientována souběžně s konventním chrámem a ve své době byla v duchu šlechtické kultury v podstatě reprezentativním prostorem. Tomu ostatně odpovídá i působivá výtvarná koncepce, a to především v řešení složitého členění stropní klenby.

Vedle budovy konírny vytvořil pro žďárský klášter Santini řadu dalších staveb hospodářského charakteru. Vedle hospodářského dvora postaveného na půdorysu hudebního nástroje lyry, to byl i klášterní hostinec U Tří hvězd, špitál pro nemocné postavený na půdorysu rovnoramenného kříže, a pak dochovaný zájezdní hostinec v Ostrově nad Oslavou, postavený symbolicky na půdorysu dvojitého W, které je prvním písmenem jména opata kláštera Václava Vejmluvy.

Vrcholnou novostavbou, uzavírající prostor mezi gotickou částí kláštera, původním starým opatstvím a přestavěným konventním kostelem, se stala budova prelatury kláštera a jeho vstupního křídla. Barokní stavba je koncipována jako osmistěn provázený dvojicí nižších křídel nad obdélnými půdorysy. Mansardové pavilónové zastřešení pak jednoznačně odpovídá charakteru doby. Vysoká okna zakončená výraznými kruhovými reliéfy připomínají některé formy přenesené z italských vzorů, například do průčelí zámku v Chlumci nad Cidlinou. Vrcholný vztah hmoty vlastních stěn a fasády a okenních otvorů zde proto nabývá mimořádného výrazu. V interiéru stavby zaujme především halové hlavní schodiště, aby pak velkému sálu dominovala rozměrná Tőpperova freska andělské blaženosti cisterciáků.

Další fotografie

Více informací