Plzeňský kraj - Santini v srdci Evropy

Kaple sv. Václava a Vojtěcha

do 1728, novostavba
stavebník: Maurus Finzguth, opat benediktinského kláštera v Kladrubech

Kaple sv. Václava a Vojtěcha se nachází v Ostrově u Stříbra v okrese Tachov. Realizace novostavby spadá do druhé čtvrtiny 18. století. Vlastní rok realizace však není zcela jasný. Stavebníkem je Maurus Fintzguth, opat kláštera v Kladrubech, který také kapli vysvětil, což uvádí plzeňský arciděkan v dopise pražské konzistoři, datovaném 5. listopadu 1729. Západní věž kaple se vstupní předsíňkou byla přistavěna až v polovině 19. století. Santini působil ve službách kladrubského kláštera až do své smrti v roce 1723. Projekt kaple sv. Vojtěcha v Ostrově u Stříbra vytvořil zřejmě v posledních létech života. Realizován byl až po architektově smrti, avšak nepochybně beze změn. Návrh kaple vytvořil Santini pravděpodobně v posledních letech svého života. Projekt byl realizován až po architektově smrt, avšak nepochybně beze změn.

Stavba kompozičního typu „paprsčité centrály“ je tvořena vlastní střední lodí na šestiúhlém půdorysu a třemi apsidovými prostory na shodných segmentových křivkách. Půdorysné rozvržení stavby je konstruováno geometrickými postupy charakteristickými pro Santiniho. Do sítě soustředných kružnic, jejichž poloměry jsou v jednoduchých poměrových vztazích, jsou vepisovány rovnostranné trojúhelníky, pootočené o 60°. Další, doplňující síť menších kružnic určuje střídavě průběh vnější a vnitřní líce obvodového zdiva. Výsledný, radiálně rozvinutý půdorysný obrazec má až ornamentální povahu, příznačnou i pro další Santiniho centrály. Tvarosloví exteriéru i interiéru je minimalizováno a lineariziváno, zcela v duchu pozdního Santiniho díla. Pro tohoto architekta jsou příznačné i strmé a hustě skládané, lineárně působící profily říms. Unikátní je zastřešení kaple, kdy na klenbu přímo umístěna krytina.

Pozdější hranolovitá jednopatrová věž s cibulí je z počátku 19. století a je umístěna uprostřed západního bloku.

bývalá letní rezidence kladrubských opatů

1720, novostavba

stavebník: Maurus Finzguth, opat benediktinského kláštera v Kladrubech

Budova fary ve Skapcích – Kapsch vznikla kolem roku 1720, jako letní rezidence kladrubských opatů. Objekt jednopatrového půdorysu byl vybudován jižně od kostela Nejsvětější Trojice, původně gotického, barokně přestavěného po roce 1780. Jednopatrová budova s mansardovou střechou měla v původní podobě jednoduše členěné fasády s plochými okenními šambránami. Po roce 1970 byla tato půvabná a jednoduchá stavba necitlivě upravena a tím vzaly umělecké hodnoty za své.

Kaple Nejsvětější Trojice

do 1725, novostavba
stavebník: Eugen Tyttl, opat cisterciáckého kláštera v Plasech

Stavba vznikla původně jako trojboká zvonice postavená v roce 1725, pravděpodobně podle projektu architekta Jana Blažeje Santiniho. Roku 1865 k ní byla přistavěna kaple. Věžová zvonice má vypouklé stěny s horizontálně spárovanými nárožími. Uprostřed stěn se nachází půlkruhové niky a nad nimi obdélná vpadlá pole. Věž kryje jehlancová střecha se zvonicí. Na věž navazuje obdélná loď s polokruhově ukončenými okny. Dovnitř se vstupuje obdélným portálem s polokruhovým světlíkem. Interiér je zaklenutý valenou klenbou, ale podle jiných zdrojů má plochý strop. Ve zvonici se nachází pouze přístupová šachta ke krovu s otvory ve zdi místo žebříku.

Kostel sv. Prokopa

do 1723, přestavba a dostavba
stavebník: Eugen Tyttl, opat cisterciáckého kláštera v Plasech

Gotický kostel vznikl ve 14. Století. V letech 1730–1732, kdy patřily Všehrdy pod správu plaského kláštera, byla na objednávku opata Evžena Tyttla realizována barokní novostavba dle návrhu architekta Jana Santiniho. V té době byl také zřízen hřbitov. Jeho obvodová zeď navazuje po stranách na vstupní, osovou věž kostela a je zde konkávně probrána a prolomena dvěma komponovanými branami. Tímto se naskýtá jímavý pohled jak při vstupu do kostela tak na hřbitov.
Exteriér kostela, jak je pro Santiniho typické, jsou v řadě na sebe navazující a do sebe částečně zaklíněné pravidelné mnohostěny. Vstupní věž je čtyřstěn nad sférickým čtvercem, loď podélně protažený osmistěn s konkávně zborcenými stěnami na diagonálách, kněžiště pak pravidelný osmistěn a sakristie pravidelný šestistěn. Před přestavbou měl kostel sv. Prokopa plochostropou loď a goticky klenuté kněžiště o jednom šířkově obdélném poli a závěr pětistranného osmiúhelníku. Z původní stavby byl ponechán presbytář s žebrovou klenbou. Nad portálem věže je v kameni tesaný znak opata Eugena Tyttla s písmeny E.T.A.P.P.L. (Eugenius Tyttl Abbas Plassensis Praepositus Lipensis) a letopočtem 1732. Tvar střechy věže je inspirován tehdy ještě existujícími střechami chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře. V interiéru kostela je hlavním tématem centralizace hloubkové dispozice. Stavba užívá různých typů světla o různé intenzitě. Prostory bezprostředně sousedící s hlavní lodí jsou bez oken, závěrové díly jsou pak silně prozářeny světlem. Realizace kostela sv. Prokopa ve Všehrdech proběhla téměř 10 let po smrti architekta Jana Blažeje Santiniho Aichela. Stavitelem byl Ondřej Kondel z Plas.

Fotogalerie

Kostel sv. Mikuláše

1724 – 1727, přestavba a dostavba
stavebník: Eugen Tyttl, opat cisterciáckého kláštera v Plasech

Kostel sv. Mikuláše v Kozojedech byl původně středověkou gotickou sakrální stavbou pocházející z druhé poloviny 14. století. Po začlenění vesnice a zdejší farnosti do majetku cisterciáckého kláštera v Plasech prošel svatostánek na počátku 18. století rozsáhlou přestavbou podle projektu Jana Santiniho. Návrh vypracovaný kolem roku 1720 a realizovaný o čtyři roky později Matějem Kondelem počítal s úpravou kostelního průčelí a stavbou nové věže dominující svatostánku. Došlo tak ke stržení západní štítové zdi, jež byla nahrazena kruchtou s podkruchtím. Ty předstupovala vysoká věž v průčelí, po jejíchž stranách bylo nově zřízeno schodiště a depozitář. V ose průčelí zdobí stavbu erb opata Evžena Tyttla, jenž nese rok ukončení stavby – 1727. Samotná fasáda průčelí je pojata jednoduše a bez výraznějších členících prvků. Dvojice nik umístěná po bocích hlavního vstupu je doplněna symetricky rozmístěnou trojicí kruhových oken. Šambrány oken a vstupního portálu, stejně jako profilace říms a využití rustikovaných lizén odkazují na Santiniho pozdní tvorbu, doplněnou při realizaci přestavby stavitelem Kondelem o skupinu portálů v ohradní hřbitovní zdi. Interiér kostela nese zajímavé prvky valených kleneb v předsíni a kruchtě, jež je však půdorysně dynamizována. Se Santinim je zde spojován rovněž prvek protažených říms a specifické zpracování zrcadel na plochém stropu hlavní lodě i presbytáře.

Fotogalerie