Kostel sv. Mikuláše v Kozojedech byl původně středověkou gotickou sakrální stavbou pocházející z druhé poloviny 14. století. Po začlenění vesnice a zdejší farnosti do majetku cisterciáckého kláštera v Plasech prošel svatostánek na počátku 18. století rozsáhlou přestavbou podle projektu Jana Santiniho. Návrh vypracovaný kolem roku 1720 a realizovaný o čtyři roky později Matějem Kondelem počítal s úpravou kostelního průčelí a stavbou nové věže dominující svatostánku. Došlo tak ke stržení západní štítové zdi, jež byla nahrazena kruchtou s podkruchtím. Ty předstupovala vysoká věž v průčelí, po jejíchž stranách bylo nově zřízeno schodiště a depozitář. V ose průčelí zdobí stavbu erb opata Evžena Tyttla, jenž nese rok ukončení stavby – 1727. Samotná fasáda průčelí je pojata jednoduše a bez výraznějších členících prvků. Dvojice nik umístěná po bocích hlavního vstupu je doplněna symetricky rozmístěnou trojicí kruhových oken. Šambrány oken a vstupního portálu, stejně jako profilace říms a využití rustikovaných lizén odkazují na Santiniho pozdní tvorbu, doplněnou při realizaci přestavby stavitelem Kondelem o skupinu portálů v ohradní hřbitovní zdi. Interiér kostela nese zajímavé prvky valených kleneb v předsíni a kruchtě, jež je však půdorysně dynamizována. Se Santinim je zde spojován rovněž prvek protažených říms a specifické zpracování zrcadel na plochém stropu hlavní lodě i presbytáře.