Farní kostel sv. Mikuláše
1716 – 1722, oprava a přestavba
stavebníci: Eleonora Kristýna z Regalu a její syn Maxmilián, vlastníci panství Herálec
Kostel sv. Mikuláše se připomíná roku 1233. Santiniho autorství přestavby humpoleckého farního kostela vyplývá ze souvislosti jeho práce pro želivský klášter, kdy městská fara byla pravidelně osazována želivskými premonstráty. O opravě ve středověku nedokončeného, poté zničeného a požárem vyhořelého kostela se uvažovalo pravděpodobně od 18. ledna 1716, kdy humpolecký kostel navštívil Santini se stavitelem Voglerem, zřejmě za účelem vypracování projektu. S přestavbou kostela se započalo roku 1721 a dokončena byla roku 1722. Stavbu provedl zednický mistr Matěj Isthum. Želivský tesařský mistr Ferdinand Neth zhotovil výbavu (velký oltář, mřížky, stolice a kůr), ze které se však dochovala pouze kazatelna. Tato výbava vznikla pravděpodobně podle Santiniho návrhu.
Požárem zničené zdivo i opěrné pilíře musely být nově vyspraveny. Kostel byl zaklenut cihelnými křížovými klenbami, ve střední lodi pak velikou plackou. Klenby byly zdobeny pravděpodobně barokně-gotickým dekorem. Přistavěna byla šestiboká, drobná centrála sakristie v ose kněžiště, na západní straně pak osová věž. Fasády kostela byly omítnuty a členěny jednoduchými, hrotitými okny se štukově modelovanými špaletami. Západní věž byla nižší a její zdivo sahalo k římse pod hodinami v dnešním stavu. Původní jehlancová střecha věže měla drobnou lucernu, osazenou vysokou a špičatou jehlancovou stříškou, jak nám dokládají fotografie ze sklonku předminulého století.
Během 19. století byl bohužel odstraněn barokní hlavní oltář a další oltářní stavby. V letech 1893 – 1895 pak kostel regotizoval Matěj Blecha dle plánů J. Martina a tak odstranil a popřel především vnější, barokní tvář Santiniho kostela.
