„Ve jménu Nejsvětější Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha svatého, amen. Poněvadž je smrt každého člověka jistá, hodina však nejistá, pořídil jsem, dobře uváživ, abych zabránil sporu, jenž by snad mohl vzniknouti po mém odchodu se světa o malém mém, Bohem mi požehnaném jmění, jsa, bohudíky, dobrého a zdravého rozumu, následující testament neboli poslední vůli. A to:

1. Duši svou, vykoupenou nade vše nejdrahocennější krví Spasitele mého, Jesu Krista, poroučím v nadevše nejsvětější pace jeho; ten ať ji ráčí na přímluvu své nadevše nejvěrnější Matky Marie, svatého Jana z Nepomuku a všech milých svatých milostivě přijmouti; tělo pak své zemi, aby bylo navečer bez jakékoliv nádhery dopraveno a pohřbeno ve zdejším malostranském filiálním kostele Sti. Joannis Baptistae sub rupe, nazítří pak nato mají být slouženy dvě zpívané mše, jedna zádušní a jedna k andělům, a padesát tichých; u P. P. kapucínů na Hradčanech pak dvacet a u P. P. Hybernů rovněž dvacet tichých mší.

2. Odkazuji ctihodným P. P. kajetánům na Malé straně jedno sto zlatých rýn.

3. Lidem bez domova jedno sto zlatých rýn.

4. Vězňům ve zdejších čtyřech pražských vězeních padesát zl. rtn.

5. Preleguji mé milé a věrně upřímné manželce, urozené Křepické z Modliškovic, jež mi v těžké nemoci mé a i jinak pilně a neomrzele sloužila, k jejím 5000 zl. rýn. ještě jeden tisíc zl. rým, celkem tedy 6000 zl. rýn.

6. Dceři mé z prvního manželství, Anně Ludmile se zřením k tomu, že po nebožce matce své zdědila quantum maternum jen jeden tisíc pětset zlatých, preleguji tímto ještě čtyři tisíce dvě stě zl. rýn. quantum paternum.

7. Dvěma dětem svým z posledního manželství a to Antonii Ludmile a Janu Ignáci Rochovi, každému 4000 zl. rýn., celkem 8000 zl. rýn.

8. Poněvadž pak fundamentem každého testamentu je instituce dědice, tedy instutuji a dosazuji tímto zmíněnou manželku mou milou, Antonii, rozenou Křepickou z Modliškovic, potom mé, rovněž již zmíněné tři děti Annu Ludmilu, Antonii a Jana Ignáce Rocha, za své dědice universální a in aequales portiones jmění mého, deductis de ducentis zbývajícího.

9. A při tom jmenuji často zmiňovanou manželku mou milou, Antonii, obzvláště jí důvěřuje, poručnicí tří mých nezletilých dětí, ať tyto dále vychovává v bázni BOŽÍ; měla-li by však přikročiti ad secunda vota, má ustáti poručnictví jen respectu dcery z prvního manželství, Anně Ludmile; manželce mé a respective poručnici mají ale vždy a ve všem jakožto přidělenci přispívati (titl. ) pan Hennet a pan Edlinger, oba měšťané královského Menšího města Pražského.

10. A posléze: jako jsem tento testament ve jménu Božím započal, tak jej také nejsvětějším jménem Jeho zavírám a při tom poslušně prosím slavný magistrát král. residenčního Menšího města Pražského, aby ráčil držeti příznivou ruku nad touto mou poslední vůlí a jak manželkou mou, tak také mé tři děti přijal ve vrchnoporučenskou ochranu a záštitu.

Na potvrzení toho jsem se nejen vlastnoručně podepsal a přitiskl svou pečeť, nýbrž i k obvyklému účastenství vší pílí (tak však, aby to nebylo na škodu jim a příslušníkům jejich [rodin] ) , dožádal dole uvedených pp. svědkův, aby se vedle mne uno fidelio spolupodepsali.

Stalo se v Praze 5. pros. AO. 1723.

L. S. Jan Santini Aüchel.
L. S Jakub Gfasser, ut testis requisitus.
L. S. Reinhardt Leisten, jako dožádaný svědek.