Jean Baptista Mathey

Jean Baptista Mathey (fr. Jean Baptiste Mathey, it. Giovanni Battista Mathey) (1630 Dijon- 1696 Paříž) byl architekt a malíř působící v Čechách na sklonku sedmnáctého století. Jeho architektura předznamenává příchod vrcholného baroka, které v Čechách reprezentují jména Jan Blažej Santini-Aichel, Kryštof Dientzenhofer a Giovanni Battista Alliprandi. Stejně jako Jan Blažej-Santini, ani Jan Baptista Mathey nebyl přijat do stavebního cechu. V Čechách, kam jej přivedl v roce 1675 pražský arcibiskup Jan Bedřich z Valdštejna, působil jako architekt.

Školení Jeana Baptisty Matheye

V Římě se vyučil malířem, ale dodnes není doložena jediná jeho malířská práce. Při svém více než dvacetiletém pobytu v Římě pracoval například pro Jana Bedřicha z Valdštejna, který jej povolává po svém zvolení pražským arcibiskupem do Prahy jako osobního architekta.

Byť byl Mathey Francouz, jeho akademicky střízlivé projekty nevykazují žádné výrazné vlivy tehdejší francouzské architektury. Naprosto jednoznačně je v ní cítit vliv italské, konkrétně římské architektury.

Dodnes není zcela jasné, jak a kde se naučil projektovat, ale podle jedné poměrně pravděpodobné hypotézy zřejmě pracoval v některém římském architektonickém ateliéru jako kreslič. To by mu vskutku dávalo skvělou možnost poznat přímo u zdroje nejen tehdy nejmodernější architektonické realizace, ale dokonce i nerealizované projekty.

Většina jeho realizací byla pochopitelně prováděna pro arcibiskupa a s ním spřízněné šlechtice i církevní řády. Stavěl například ale i na Pražském hradě.

Vztah Santiniho a Matheye

Jean Baptiste Mathey zřejmě přijal do učení Jana Blažeje Santiniho-Aichla, jemuž tělesné postižení zabránilo vyučit se otcovu, fyzicky náročnému řemeslu. S intelektuální složkou kamenické činnosti ve smyslu precizních konstrukcí v duchu dnešní deskriptivní geometrie, byl mladý Santini zřejmě obeznámen již z otcovské kamenické dílny. U Matheye získal mladý Santini nepochybně smysl pro perfektnost řádových architektonických forem i kompozičních sestav, poučení o aktuálním vývoji římské tvorby a nepochybně i touhu po přímé italské umělecké zkušenosti. Spolu s ním vešel zřejmě roku 1691 do kontaktu s pražskou theatinskou kolejí, pro kterou Mathey navrhl kostel Panny Marie Oettingské v dnešní Nerudově ulici na Malé Straně. Zřejmě záhy po Matheyově odchodu do Francie v létě 1695 se pak jeho vyučenec vydal na tovaryšskou cestu směrovanou na jih.

Dílo Jeana Baptisty Matheye

Do české architektury vnesl několik nových prvků: typ trojkřídlého zámku s ústředním sálem, pavilónové převýšení střední části paláce, kostel na půdorysu řeckého kříže a vzor citlivého kompozičního členění stěn soustavou pilastrů, lisén a lisénových rámů.

Kostel svatého Františka Serafinského (též Františka z Assisi)
Matheyovou první a hned nejlepší realizací byl pražský křižovnický kostel svatého Františka Serafinského u Karlova mostu. Tento raně barokní chrám s mohutnou zděnou kopulí vystavěl D. Canevalli podle projektu J. B. Matheye. Netypická je pro tento kostel hlavní osa kostela, která míří od severu k jihu. Důvodem je zřejmě orientace kostela v zástavbě vchodem do náměstí. Matheyovi ohromeni současníci nechávali obkreslovat plány této mimořádné stavby, která byla ve své době v Praze neobvyklá. Interiéry se pyšní například sochařskou výzdobou od M.V. Jäckela, obrazem na hlavním oltáři od J. K. Lišky či freskou od V. V. Reinera.

Arcibiskupský palác
Velká přestavba paláce na pražských Hradčanech byla provedena v letech 1676-1694 za doby arcibiskupa Jana Bedřicha z Valdštejna. Projekt přestavby svěřil J. B. Matheymu. Nově opatřil palác například balkónem ze sliveneckého mramoru uprostřed hlavního průčelí, který nese nápis Johannes Fridericus archiepiscopus Pragensis, tedy Jan Bedřich arcibiskup pražský.

Toskánský palác
Palác je dodnes dominantní a významnou stavbou horní poloviny dnešního Hradčanského náměstí. Hrabě Michel Oswald Thun odkoupil v roce 1685 několik měšťanských domů, na jejich místě chtěl vybudovat reprezentativní sídlo. Svůj záměr naplnil výběrem architekta J. B. Matheyho, který stavbu tvořenou čtyřmi křídly o třech patrech v prestižní lokalitě navrhl. Palác má dva vjezdy, nad kterými jsou umístěny výhledové pavilony a terasa.