(Praha - Nové Město)
1708 - 1711
stavebník: Jan Luňák, probošt kláštera
V roce 1348 položil římský a český král a později římský císař Karel IV. základy Nového Města pražského. Dvě léta na to přikročil císař k novému, velmi významnému dílu, kterým hodlal pražské město zvelebit. Roku 1350 založil na hoře Karlově, kostel a klášter kanovníků řádu sv. Augustina. Pravděpodobně se na stavbě podílela dvorská stavební huť Matyáše z Arrasu. Na počátku 18. století byla odkazem hraběte ze Schönnfeldu a podle projektu Jana Blažeje Santiniho-Aichla, po vzoru Lateránské baziliky v Římě do chrámu přistavěna kaple Svatých schodů s trojitým schodištěm, vedoucím z chrámové lodě na balkón. Probošt Luňák získal povolení ke stavbě roku 1708. Stavba, včetně sochařské a malířské výzdoby byla hotova v roce 1711. Jedná se o kopii připomínající schody o 28 stupních, po kterých vystoupil Kristus do Pilátova domu. Dle středověké tradice měla tyto schody potřísněné Kristovou krví roku 326 převézt z Jeruzaléma do Říma sv. Helena, císařovna a matka Konstantina Velikého. Svaté schody v Římě se těšily od samého počátku veliké vážnosti. Proto byla podle římského vzoru budována podobná místa rozjímání o utrpení Páně také v jiných městech Evropy. Santini byl při projektování vlastního interiéru limitován sakrální funkcí stavby. Větší volnostmi dostal pouze při utváření vnějšího exteriéru. Patrové členění stavby vložil architekt do prstence přízemního nižšího ochozu otevřeného přímo do klášterní zahrady. Stavba je příkladem santiniovského řešení drobnějších staveb, které však vždy a bez výhrad řešil se stejnou invencí a důsledností.
Hradčany
po 1706, přestavby
stavebník: Adam Ignác Mladota ze Solopysk, děkan svatovítské metropolitní kapituly
Původní renesanční budova kapituly byla přestavěna v prvních létech 18. století. Dokončení v roce 1705 potvrzuje kabalistický chronogram dedikačního nápisu portálu. Autorem předcházejícího barokního návrhu byl Giovanni Battista Aliprandi, který také požadoval úhradu odpovídajícího honoráře. Děkan Mladota v odpovědi konstatuje, že se mu dodaný návrh nehodil, a že dává přednost jinému řešení od mladého architekt, kterým je Santini, pracující současně také u PP. Theatinů.
Vycizelovaná fasáda kapitulního děkanství je tvořena především výraznými hranami a liniemi. Nápadný motiv středního štítu je odkazem na italskou vrcholnou architekturu. Bohaté rámování oken prvního patra připomíná některá řešení v realizacích Francesca Borrominiho.
(Malá Strana)
1715 – 1719, přestavba
stavebník: Jeroným hrabě Colloredo Waldsee
Palác vznikl na místě pěti renesančních domů, které zanikly v průběhu třicetileté války. Stávající palác je proto charakteristický poměrně komplikovanou a nejednotnou dispozicí. V letech 1715–1718 nechal palác přestavět habsburský diplomat Jeroným Colloredo-Waldsee. Na úpravách a výzdobě ve vrcholně barokním stylu se podíleli architekti Giovanni Battista Alliprandi, Bartolomeo Scotti a posléze i Jan Blažej Santini. Santiniho podíl na aktuální přestavbě paláce Colloredů byl rozhodující při řešení kompozice uličního průčelí. Znovu se tak potvrdila jeho schopnost a umělecká představivost při spojování a řešení dlouhých domovních front v úzkých městských ulicích. Palác tvoří čtyři křídla ležící okolo tří nádvoří. Stavba má zvýšené přízemí, dvě podlaží a na střeše vyhlídkový altán. Nejzdobnější částí stavby je uliční průčelí. Jednoduchý vstup lemují dva kamenné toskánské polosloupy a balkon s balustrádou. Fasáda je členěna svislými pilastry, nárožními rustikami a systémem klenáku opakujících se v každém patře. Motiv mohutných klenáků se objevuje v trojí aplikaci. Nad okny v prvním patře (Piano nobile) jsou zasazeny do systému provázání vysokých okenních šambrán s výrazně vyčnívajícími segmentovými a zalomenými frontony. Na pomezí prvního a druhého patra je kolorovaný Schönbornský erb.
Střešní partii dominuje vyhlídkový altán s trojúhelným nízkým štítem, kde se opět uplatňují klenáky nad třemi téměř čtvercovými okny. Měkčí tvary mají dva střešní arkýře, otevřené velkými oválnými otvory, umístěné po stranách vyhlídkového altánu. Ve srovnání s dalšími Santiniho malostranskými paláci působí Schönbornský dům dojmem určité střídmosti a strohosti. Autor záměrně použil velmi úsporně štukové výzdoby uliční části, aby tak vytvořil kontrast mezi bohatou štukovou dekorací v prostoru nádvoří.
(Nerudova ulice)
po 1705, přestavba
stavebník: Jan Blažej Santini Aichel
Dům na Malé straně koupil „Johan Santin Aichel Architect„ na počátku roku 1705 za 3000 zlatých. Samotná cena, za tento měšťanský dům střední velikosti, situovaný na hlavní ulici, odpovídá ceně dobře zavedeného venkovského statku a dokládá, že nový majitel byl už velmi dobře finančně zabezpečený. O Santiniho úpravě vypovídá samotné průčelí domu. Řada detailů, včetně společně řešených vstupů, jak do domu, tak do vedlejšího krámku, nárožní rustikované lisenty, a typicky santiniovské tvary suprafenester odkazují na pozdější projekty např. v zámku v Rychnově nad Kněžnou. Po smrti Santiniho byl dům prodán a okolo roku 1740 dostavěno horní patro. Fasáda v nejvyšším podlaží byla citlivě doplněna vrstvou pozdě barokního dekoru.
(Hradčany)
1716, návrh – realizace kameník Ondřej Kranner
stavebník: Gottfried Herbst, děkan metropolitní kapituly svatovítské
Půdorysně zvlněná mramorová oltářní mřížka, provedená v duchu gotického stylu. Tak znělo zadání, podle smlouvy ze 4. dubna 1716. Chórová oltářní mřížka byla pod dozorem Santiniho provedena malostranským kameníkem Ondřejem Krannerem. Santini byl Krannerovým vrstevníkem a dobře se s ním znal již od mládí. Santiniho ověřená schopnost „ stavět goticky“ ho předurčovala k vypracování příslušného návrhu a k dozoru nad jeho realizací.
