Hradčany
po 1706, přestavby
stavebník: Adam Ignác Mladota ze Solopysk, děkan svatovítské metropolitní kapituly
Původní renesanční budova kapituly byla přestavěna v prvních létech 18. století. Dokončení v roce 1705 potvrzuje kabalistický chronogram dedikačního nápisu portálu. Autorem předcházejícího barokního návrhu byl Giovanni Battista Aliprandi, který také požadoval úhradu odpovídajícího honoráře. Děkan Mladota v odpovědi konstatuje, že se mu dodaný návrh nehodil, a že dává přednost jinému řešení od mladého architekt, kterým je Santini, pracující současně také u PP. Theatinů.
Vycizelovaná fasáda kapitulního děkanství je tvořena především výraznými hranami a liniemi. Nápadný motiv středního štítu je odkazem na italskou vrcholnou architekturu. Bohaté rámování oken prvního patra připomíná některá řešení v realizacích Francesca Borrominiho.
(Praha - Nové Město)
1708 - 1711
stavebník: Jan Luňák, probošt kláštera
V roce 1348 položil římský a český král a později římský císař Karel IV. základy Nového Města pražského. Dvě léta na to přikročil císař k novému, velmi významnému dílu, kterým hodlal pražské město zvelebit. Roku 1350 založil na hoře Karlově, kostel a klášter kanovníků řádu sv. Augustina. Pravděpodobně se na stavbě podílela dvorská stavební huť Matyáše z Arrasu. Na počátku 18. století byla odkazem hraběte ze Schönnfeldu a podle projektu Jana Blažeje Santiniho-Aichla, po vzoru Lateránské baziliky v Římě do chrámu přistavěna kaple Svatých schodů s trojitým schodištěm, vedoucím z chrámové lodě na balkón. Probošt Luňák získal povolení ke stavbě roku 1708. Stavba, včetně sochařské a malířské výzdoby byla hotova v roce 1711. Jedná se o kopii připomínající schody o 28 stupních, po kterých vystoupil Kristus do Pilátova domu. Dle středověké tradice měla tyto schody potřísněné Kristovou krví roku 326 převézt z Jeruzaléma do Říma sv. Helena, císařovna a matka Konstantina Velikého. Svaté schody v Římě se těšily od samého počátku veliké vážnosti. Proto byla podle římského vzoru budována podobná místa rozjímání o utrpení Páně také v jiných městech Evropy. Santini byl při projektování vlastního interiéru limitován sakrální funkcí stavby. Větší volnostmi dostal pouze při utváření vnějšího exteriéru. Patrové členění stavby vložil architekt do prstence přízemního nižšího ochozu otevřeného přímo do klášterní zahrady. Stavba je příkladem santiniovského řešení drobnějších staveb, které však vždy a bez výhrad řešil se stejnou invencí a důsledností.
(Nerudova ulice)
po 1705, přestavba
stavebník: Jan Blažej Santini Aichel
Dům na Malé straně koupil „Johan Santin Aichel Architect„ na počátku roku 1705 za 3000 zlatých. Samotná cena, za tento měšťanský dům střední velikosti, situovaný na hlavní ulici, odpovídá ceně dobře zavedeného venkovského statku a dokládá, že nový majitel byl už velmi dobře finančně zabezpečený. O Santiniho úpravě vypovídá samotné průčelí domu. Řada detailů, včetně společně řešených vstupů, jak do domu, tak do vedlejšího krámku, nárožní rustikované lisenty, a typicky santiniovské tvary suprafenester odkazují na pozdější projekty např. v zámku v Rychnově nad Kněžnou. Po smrti Santiniho byl dům prodán a okolo roku 1740 dostavěno horní patro. Fasáda v nejvyšším podlaží byla citlivě doplněna vrstvou pozdě barokního dekoru.
