Klášterní kostel Nanebevzetí P. Marie a sv. Mikuláše
po 1706, částečná přestavba interiéru
stavebník: Václav Vejmluva, opat cisterciáckého kláštera ve Žďáru nad Sázavou
Původní konventní kostel cisterciáckého kláštera byl ve druhé polovině 13. století vytyčen na půdorysu řádové trojlodní baziliky o celkové délce 78 m a šířce 20 m. Z původní raně gotické stavby se zachovalo především obvodové zdivo trojlodí, příčné lodi, kaplí a presbyteria. Obvodová stěna jižní lodi původně sousedila přímo se severním křídlem ambitu, kterým byla zakryta, a proto zůstala bez přímého osvětlení. Opat Václav Vejmluva pozval, na popud Jindřicha Snopka, opata kláštera v Sedlci u Kutné Hory, na jaře 1706 poprvé do Žďáru mladého architekta Jana Santiniho a zadává mu přestavbu konventního kostela. Santini realizuje úpravy jednotlivých lodí a do přední části, původně gotického oltářního transeptu zaklenuje mostové varhanní empory. Na ně pak jsou, podle Santiniho návrhu, umístěny varhaní skříně. Ty se doslova vznáší v prostoru jako dvě posvátné monstrance, ve který zvuk varhan, jednoho z nejlepších barokních varhanářů Jakuba Sieberta, naplňuje prostor chrámové lodi. Do čelních stran transeptu Santini umístil stylizované kruchty, tvarově připomínající předsíňku sedleckého chrámu. Oboustranné, symetrické řešení vneslo do původní strohé gotické dispozice pronikavě dynamický prvek, jímž je pohled návštěvníka okamžitě po vstupu do chrámu strháván k retabulem naplněnému presbytáři. Jeho průčelí uzavírá hlavní oltář, řešený architektem Santinim, s využitím staršího mimořádně kvalitního oltářního obrazu Leopolda Willmanna. Prostor byl postupně doplněn kvalitní sochařskou a plastickou výzdobou realizovanou sochařem a řezbářem Řehořem Thenym. Dynamická a neklidná atmosféra je však koncentrovaná právě jenom do prostoru přechodu mezi chrámovými loděmi a presbytářem. Do hlavní lodi i do lodí bočních svým prostorovým účinkem nijak nezasahuje a ponechává tak věřícím intenzivní osobní poct ze setkání dvou historických epoch.
