Prelatura kláštera, vstupní křídlo
1722 – 1728, novostavba
stavebník: Václav Vejmluva, opat cisterciáckého kláštera ve Žďáru nad Sázavou
Jako původní opatská rezidence sloužila žďárskému klášteru středověká budova ležící severozápadně od konventního chrámu a severně od hodinové věže. Ve vrcholně barokním období už, ale bloková a převážně gotická stavba nemohla vyhovovat nárokům církevního velmože na reprezentaci. Zvýšené požadavky mělo vyplnit nově vybudované křídlo mezi starou prelaturou a konventním kostelem. Stavba křídla byla spojena i s dalšími architektonickými počiny týkajícími se severní části klášterního areálu, kde nově vznikala šlechtická akademie. Stavba vstupního křídla prelatury byla započata roku 1722 a roku 1727 již byla dokončena a zpřístupněna. Vybavování a výzdoba objektu trvala dalších několik let. Slavnostní sál se nachází v prvním patře nové prelátské rezidence. Vstupní křídlo prelatury je koncipováno jako symetrická sestava tří objemů. Střední část je příčně orientovaný osmistěn, který je ze stran doprovázen protějškovou dvojicí nižších křídel obdélných půdorysů. Střední rizalit je lehce převýšen, což je zdůrazněno mansardovou, pavilonovitou střechou. Hlavní průčelí prelatury je bohatě tvarováno s některými motivy, které jsou známé z dalších Santiniho staveb. Pozoruhodným a novým kompozičním prvkem je řešení soklu fasády, který dosahuje pouze do výše pat záklenků portálů přízemí. Soklová římsa je výrazně modelována, u oken dochází k zalamování do špalet, u portálů bočních částí fasády je naopak transformována v jejich archivolty. Čtyřlistá archivolta hlavního portálu žďárské prelatury je formou syntetizující barokní a gotické tvarové cítění. V interiéru stavby především zaujme halové hlavní schodiště s visutými rameny schodů. V hlavním sále je výzdoba soustředěna na klenbu, která je celá pokryta nástěnnou malbou, ta esteticky celému prostoru dominuje. Velká freska klenby hlavního sálu je od Karla Františka Töppera a byla realizována okolo roku 1734. Je možné, že původně nebyla fresková výzdoba pro tento prostor zamýšlena, Santinim navržená klenba byla proto dodatečně upravena. Došlo k odstranění hran klenebních náběhů a k úpravě klenebního zrcadla, aby výmalba byla plynulá a ničím nerušená a odpovídala osmibokému půdorysu sálu.
