Zámecká jízdárna
1719 – 1724, přestavba a dostavba
stavebník: Norbert Leopold Libštejnský z Kolovrat
Zámek Rychnov nad Kněžnou se nachází na mírně se svažující plošině nad ostrým svahem říčky Kněžny v severozápadní části města ležícího v podhůří Orlických hor. Spolu s průčelím kostela Nejsvětější Trojice je zámek jedním z největších barokních celků v Čechách. Autorem této architektonické kompozice je architekt Jan Blažej Santini. Celek tvoří výjimečnou dominantu města, které se říká „rychnovské Hradčany.“ Podobu zámku podmínila přestavba v druhém desetiletí 18. století podle návrhu architekta Jana Blažeje Santiniho pro Františka Karla II. Libštejnského z Kolowrat. Na toto téma je dochována obsáhlá korespondence mezi stavebníkem a architektem. Santiniho zásahy se dotkly především exteriéru zámku. Patrně nejvýrazněji se proměnilo hlavní jižní průčelí. To bylo rozšířeno přístavbami nižších spojovacích křídel s nárožními zrcadlově identickými hodinovými věžemi. V západní přístavbě navíc vznikl tunelovitý průjezd vedoucí až do úrovně náhonu říčky Kněžny. Střechy byly navíc opatřeny vikýři s oválnými okny. Původní, blokově uzavřená fronta zámku byla těmito motivy bohatě obrysově pročleněna ve smyslu gradovaného a zrcadlově symetrického obrazu, tvořícího kompoziční podnož hlavní dominanty zástavby zámeckého vrchu – kostela Nejsvětější Trojice.
Zámek
1719 – 1724, přestavba a dostavba
stavebník: Norbert Leopold Libštejnský z Kolovrat
Zámek Rychnov nad Kněžnou se nachází na mírně se svažující plošině nad ostrým svahem říčky Kněžny v severozápadní části města ležícího v podhůří Orlických hor. Spolu s průčelím kostela Nejsvětější Trojice je zámek jedním z největších barokních celků v Čechách. Autorem této architektonické kompozice je architekt Jan Blažej Santini. Celek tvoří výjimečnou dominantu města, které se říká „rychnovské Hradčany.“ Podobu zámku podmínila přestavba v druhém desetiletí 18. století podle návrhu architekta Jana Blažeje Santiniho pro Františka Karla II. Libštejnského z Kolowrat. Na toto téma je dochována obsáhlá korespondence mezi stavebníkem a architektem. Santiniho zásahy se dotkly především exteriéru zámku. Patrně nejvýrazněji se proměnilo hlavní jižní průčelí. To bylo rozšířeno přístavbami nižších spojovacích křídel s nárožními zrcadlově identickými hodinovými věžemi. V západní přístavbě navíc vznikl tunelovitý průjezd vedoucí až do úrovně náhonu říčky Kněžny. Střechy byly navíc opatřeny vikýři s oválnými okny. Původní, blokově uzavřená fronta zámku byla těmito motivy bohatě obrysově pročleněna ve smyslu gradovaného a zrcadlově symetrického obrazu, tvořícího kompoziční podnož hlavní dominanty zástavby zámeckého vrchu – kostela Nejsvětější Trojice.
Kostel Nejsvětější trojice
1714 – 1715, novostavba průčelí
stavebník: Norbert Leopold Libštejnský z Kolowrat
Už v roce 1706 vypracoval Santini pro hraběte Kolowrata – Libštejnského projekt rodového paláce na Malé straně v Praze. Vlastní stavba však byla zahájena o deset let později. Investor v té době už ale zadává Santinimu další práce. První z nich se týká návrhu nového kostela Nejsvětější Trojice v parku zámku v Rychnově nad Kněžnou. Původní, renezanční kostel z přelomu 16. a 17. století doplňovala samostatně stojící zvonice a přímo v kostele byla umístěna rodová hraběcí krypta. Norbert Leopold se na doporučení piaristů rozhodl pro založení loretánské kaple a tak práci na ní a na sjednocujícím novém průčelí kostela zadal Janu Santinimu. Z těchto důvodů také Santini navštívil, v doprovodu hraběte znovu Itálii, Řím a Loreto. Stavba průčelí a kaple byla následně provedena během jediné stavební sezony 1714 a vlastní kaple vysvěcena 23. března 1715. V roce 1798 však byl původní starý kostel požárem natolik poškozen, že bylo nutno nahradit jej novostavbou. Samotné průčelí a barokní prostory, včetně Loretánské kaple byly pro svoji kvalitu opraveny a ponechány. Santiniho kompozice kostelního průčelí navazuje a akcentuje hmotu zámeckých budov a vytváří dominantu, či korunu a tak výrazně ovládá panorama města i širšího kraje. Samotný kostel je se zámkem propojen symetrickými chodbami, v jejichž zalomení Santini zakomponoval drobné šestiboké kapličky. Samo průčelí kostela je monumentálně členěno řádem pilastrů a vertikálními lisenami v bočních osách. Detaily fasády, včetně supraport a suprafenester nad velkými okny nesou znaky charakteristické „borominiovské".
