Kromě staveb, jež jsou dílem Jana Blažeje Santiniho-Aichela zcela bezpečně, ať už na základě archivních pramenů nebo na základě stylového rozboru, existuje také poměrně velká skupina staveb, které mu byly v minulosti některými badateli přisuzovány neoprávněně, nebo u nichž už dnes jeho autorství nedokážeme doložit.
Ani tyto nejisté nebo přímo chybně připsané stavby pro nás ovšem často nejsou úplně nezajímavé. Velká část z nich je totiž dílem stavitelů, kteří se se Santiniho architekturou setkali v roli polírů, tj. provádějících stavitelů, kteří podle Santiniho plánů fyzicky stavěli některou jeho stavu. Například výstavbu kaple v Mladoticích, přestavbu klášterního kostela v Sedlci nebo výstavbu nepomucenské kaple na Zelené hoře, a díky tomu si do jisté míry dokázali osvojit Santiniho originální architektonický jazyk. Další část těchto chybně připsaných staveb jsou takové, které sice ze Santiniho architektury vychází, ovšem vznikly prací jiných stavitelů, často i o několik desetiletí později. Někdy je ovšem situace ještě složitější. Santiniho ranému dílu se totiž podobají také pozdní stavby jeho učitele G. B. Matheye. Specifický je i vztah mezi Santiniho nejranějšími stavbami a stavbami jeho o něco staršího kolegy G. B. Alliprandiho. Oba totiž ve svém díle vycházeli z podobných architektonických vzorů. Malou skupinou staveb jsou ty, u nichž Santiniho autorství nedokážeme bezpečně doložit, neboť byly později výrazně přestavěny nebo dokonce zcela demolovány. V některých případech také mohlo dojít ke zkomolení Santiniho projektu už při výstavbě.
Stejně jako v případě staveb Santinimu bezpečně připsaných vycházíme i v seznamu staveb Santinim neprojektovaných nebo nejistých především z Výzkumu profesora Mojmíra Horyny.
Podkategorie
Santini mezi Českými mistry
V pátek 3. října 2025 se uskutečnil, v sedlecké katedrále Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele, slavnostní večer pod názvem „Spojil nebe se zemí“. Jan Blažej Santini-Aichel byl uveden mezi osobnosti, které svým talentem, vizí a umem zásadně ovlivnili podobu naší České země, mezi České mistry.
Zelená hora v nových barvách
Poutní kostel Svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře získal v průběhu letošního roku novou, doslova zářivou podobu. Tedy podobu novou pro současného návštěvníka, ale z pohledu historiků a restaurátorů naopak tu původní nejstarší barevnost.
Zelená Hora v číslech
Je tomu už pěkná řádka let, kdy jsme dostali poštou na adresu Zelená Hora u Žďáru nad Sázavou obálku s několika stránkami popsanými matematickými vzorci a rovnicemi. Autorem je doc. Ing. arch. DRSc. Josef Švastal, pracující v té době na ČVUT Praha. Budeme vděčni za pomoc při jejich rozluštění a uvedení do širších souvslostí.
Santiniho krystal
Zdánlivě obyčejný křížek u cesty může být barokní klenot. Bílá boží muka za obcí Bobrová na Žďársku léta stála bez většího zájmu vedle silnice s nasazenou kovovou stříškou. Ukázalo se však, že drobná boží muka u Bobrové patří mezi stavby Jana Blažeje Santiniho a navíc zkoumání jejich historie odhalilo velká překvapení.
Svatý Jan Nepomucký, světec baroka
Se sv. Janem Nepomuckým, světcem baroka, se dodnes setkáváme na mostech, u cest v krajině i v zákoutích našich vesnic a měst. Tento věhlasný mučedník zpovědního tajemství měl ve skutečnosti se svým historickým předobrazem, generálním vikářem pražské arcidiecéze Johánkem z Pomuka, společného jen málo.
Santiniho kostel v Nerudově ulici
Projekt kostela Panny Marie Matky ustavičné pomoci a sv. Kajetána byl připravován již před koncem 17. století, kdy členové Theatinského řádu zakoupili pro tento účel několik domů v tehdejší Ostruhové ulici v Praze. V roce 1679 vypracoval projekt kostela řádový spolubratr, geniální architekt z italského Turína, Guarino Guarini.
Kostel sv. Prokopa ve Všehrdech
Gotický kostel vznikl ve 14. století, v letech 1730-1732 byla na objednávku opata Evžena Tyttla realizována barokní novostavba dle návrhu architekta Jana Santiniho. V té době byl také zřízen hřbitov. Jeho obvodová zeď navazuje po stranách na vstupní, osovou věž kostela a je zde konkávně probrána a prolomena dvěma komponovanými branami.
Iniciace architekturou
Opravdová tajemství nejdou odhalit a tajemství umělecké tvorby patří právě mezi ně. Magická kouzla bývají mnohem jednodušší. Ale vlastně na tom ani příliš nezáleží. Architektura je druhem jazyka, který promlouvá od srdce k srdci. Jsou knihy, které s větším či menším zájmem přečteme.
Pozvání na cestu
V průběhu 17. a větší poloviny 18. století se z Itálie rozšířil nový a svébytný kulturní sloh, jenž se stal posledním univerzálním a sjednocujícím stylem celé Evropy; později byl nazván barokem. Celý křesťanský svět prožíval zvláštní období. Jako by byl jeho čas protknut metaforou Theatri mundi - divadla světa.
Pozvání do muzea stavitelství
"Kdo zná, neničí" hlásá motto nad vstupem do nové Expozice stavitelství v areálu národní kulturní památky Klášter Plasy v západních Čechách. Národní technické muzeum zde, ve své nové pobočce v duchu uvedeného motta prezentuje postupy a principy především tradičního stavitelství.
Stanislav Růžička
Objednavatelé Santiniho staveb
Jan Blažej Santini-Aichel nebyl mistrem pražského zednického cechu a proto – i když v roce 1705 získal malostranské měšťanství - nesměl v Praze stavebně podnikat. Proto je počet jeho pražských staveb velice malý a pracoval zde pouze pro ty stavebníky, kteří nepodléhali cechovním předpisům, tedy šlechtice a církevní instituce. Pro stejný typ objednavatelů realizoval i většinu svých mimopražských realizací.
Irena Bukačová
Rozhovor o rekonstrukci Santiniho koncepce poutního místa v Mariánské Týnici.
V dnešním pořadu zavítáme společně do Mariánské Týnice, na poutní místo v západních Čechách, pozoruhodné z mnoha důvodů: navrhl je vynikající barokní architekt Jan Blažej Santini-Aichl, nepřízeň minulých dob je nechala zcela zchátrat, ale v posledních letech bylo podle historických plánů obnoveno, zrekonstruováno v plnosti, jaké nedosáhlo ani v barokní době.
Jiří T. Kotalík
Geometrie jako jazyk architektury
O úloze geometrie v architektuře se všeobecně ví a pozornost jí v různých souvislostech věnovala celá řada badatelů jak z oblasti matematických věd, tak především z oborů dějin umění a architektury. Tento trend se ale bohužel stal též doménou často až spekulativních úvah, vpisujících kružnice a přímky do velmi obecných a přibližných půdorysů staveb i sídelních útvarů.
