Hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice
1715, přestavba sakristie
stavebník: Václav Vejmluva, opat cisterciáckého kláštera ve Žďáru nad Sázavou
Řešení drobnějších dostaveb sakristií či dalších centrálních stavbiček patřilo zřejmě k příležitostem, kdy mohl Santini předvést svůj důvtip a smysl pro nezvyklá a dobovým tendencím se vyhýbajícím řešením. Přístavba sakristie hřbitovního kostela Nejsvětější Trojice ve Žďáře nad Sázavou je přímo ukázkovým příkladem takovéto hříčky. Ke strohému exteriéru renesančního kostelíka z počátku 17. století připojil svůj oblíbený trojúhelníkový půdorys. Zřejmě s odkazem na vlastní patroncium kostela. Přístavba je uzavřena zvonicovou stříškou. Nejzajímavějším prvkem se pak stává okno tvaru sférického trojúhelníka, vyříznuté v samotném osovém nároží. Je to naprosto mimořádný doklad Santiniho bizardní představivosti, tíhnoucí k jedinečným řešením. Jakoby Santini tímto „ úsměvným podpisem „ dokladoval pohodu, která ho při jeho žďárském působení provázela.
Chudobinec
po 1722, novostavba, téměř zcela zničeno
stavebník: Václav Vejmluva, opat cisterciáckého kláštera ve Žďáru nad Sázavou
Jedním z věrohodných dokladů Santiniho činnosti v areále žďárského kláštera je známá Mansfeldova rytina z roku 1734. Ta v předním plánu zachycuje mezi Dolním hřbitovem a hostincem u Tří hvězd, zvláštní centrální stavbu. Její jádro tvoří pravidelná osmistěn se střechou osazenou lucernou. Ke stavbě přiléhají čtyři křídla nad obdélnými půdorysy, situovaná na křížovém schématu. V legendě je objekt označen jako „Domus pro asservatione altilibus„. Interpretace tohoto označení jako drůbežárna, který přejímá novější místní literatura je veskrze mylná. Ve středověké a časně novověké latině označuje zmíněný výraz osoby vyživované a zaopatřované. Stavba tedy sloužila jako starobinec a chudobinec. Vzhledem k postavení opata Vejmluvy jako císařského zdravotního rady a k jeho zaváděným opatřením proti šíření nakažlivých chorob je uváděný účel stavby více než logický.
Hospodářský dvůr Lyra
před 1722, novostavba
stavebník: Václav Vejmluva, opat cisterciáckého kláštera ve Žďáru nad Sázavou
Lyra je barokní hospodářský dvůr patřící ke klášteru ve Žďáru nad Sázavou. Leží proti klášteru za Bránským rybníkem a svým půdorysem připomíná skutečně hudební nástroj. Podobu hospodářského dvora lze studovat na vyobrazení žďárského kláštera od severozápadu. Pohled na klášter se nachází v souboru sbírky Dismase z Hoferů a datován je rokem 1722. Vidíme na něm velký dvůr za Branským (Opatským) rybníkem již zcela dokončený. Dále nás o jeho podobě informuje Mansfeldova rytina z roku 1734. Santini se rozhodl impozantně rozlehlý hospodářský dvůr umístit na terénu mírně se svažujícím k břehu rybníka. Kompozici utilitární budovy pojal zcela symetricky. Aby tuto část propojil s celým komplexem budov, svázal pohledovou osu dvora s okny prelatury kláštera. Hospodářskou stavbu ztvárnil v duchu půdorysného symbolismu. Areál tvoří šest a čtyři brány. Západní křídlo, jež je poměrně dlouhé, má jednopatrový střed a tvoří ho sedm okenních os. Boční části tohoto křídla zůstaly přízemní, dále na ně navazují dvě protějškové brány. Na východní části bran navazují dlouhá, opět přízemní křídla stodol, které Santini v jejich půdorysu esovitě prohnul, čímž dosáhl charakteristického tvaru lyry, který dal také název celému dvoru.
Hostinec U tří hvězd
do 1722, novostavba, téměř zcela zničeno
stavebník: Václav Vejmluva, opat cisterciáckého kláštera ve Žďáru nad Sázavou
Dolní hřbitov
1709, novostavba
stavebník: Václav Vejmluva, opat cisterciáckého kláštera ve Žďáru nad Sázavou
V letech 1709 –1715 bylo českomoravské pohraničí postiženo několika vlnami morové epidemie. Opat kláštera Václav Vejmluva proti této hrozící epidemii provedl na klášterním panství řadu opatření, takže její průběh se podařilo zásadněji zmírnit. Vybudování Dolního – morového hřbitova bylo jedním z těchto opatření, avšak vzhledem k faktu, že nešlo o opatření jediné, nemusel být hřbitov prakticky využit. 25. září 1720 byl opat za příkladnou přípravu proti hrozící morové nákaze odměněn titulem císařského rady. Hřbitov byl vybudován jako centrální útvar a to tak, že je v jeho půdorysu zdůrazněno číslo tři jako odkaz na Nejsvětější Trojici. Skládá se z trojice shodných oválných kaplí, jejichž středy jsou umístěny v rozích pomyslného rovnostranného trojúhelníka. Jižní kaple funguje též jako vstup. Mezi jednotlivými kaplemi probíhá křivkově hřbitovní zeď. Kaple, situované příčně ke středu hřbitova jsou do jeho prostoru prolomeny trojicí shodně utvářených oblouků arkády. Zaklenuty jsou báňovými klenbami s trojbokými výsečemi odpovídajícími slepým obloukům členícím stěny. Architektonické tvarosloví kaplí je velmi jednoduché, ale nese typické znaky Santiniho architektonického projevu. Kaple mají mansardové střechy.
Uprostřed původní části hřbitova stojí na trojúhelném soklu socha anděla posledního soudu, který je přisuzován Řehoři Thenymu jako dílo z doby kolem roku 1730.
Podkategorie
Zelená hora v nových barvách
Poutní kostel Svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře získal v průběhu letošního roku novou, doslova zářivou podobu. Tedy podobu novou pro současného návštěvníka, ale z pohledu historiků a restaurátorů naopak tu původní nejstarší barevnost.
Zelená Hora v číslech
Je tomu už pěkná řádka let, kdy jsme dostali poštou na adresu Zelená Hora u Žďáru nad Sázavou obálku s několika stránkami popsanými matematickými vzorci a rovnicemi. Autorem je doc. Ing. arch. DRSc. Josef Švastal, pracující v té době na ČVUT Praha. Budeme vděčni za pomoc při jejich rozluštění a uvedení do širších souvslostí.
Santiniho krystal
Zdánlivě obyčejný křížek u cesty může být barokní klenot. Bílá boží muka za obcí Bobrová na Žďársku léta stála bez většího zájmu vedle silnice s nasazenou kovovou stříškou. Ukázalo se však, že drobná boží muka u Bobrové patří mezi stavby Jana Blažeje Santiniho a navíc zkoumání jejich historie odhalilo velká překvapení.
Svatý Jan Nepomucký, světec baroka
Se sv. Janem Nepomuckým, světcem baroka, se dodnes setkáváme na mostech, u cest v krajině i v zákoutích našich vesnic a měst. Tento věhlasný mučedník zpovědního tajemství měl ve skutečnosti se svým historickým předobrazem, generálním vikářem pražské arcidiecéze Johánkem z Pomuka, společného jen málo.
Santiniho kostel v Nerudově ulici
Projekt kostela Panny Marie Matky ustavičné pomoci a sv. Kajetána byl připravován již před koncem 17. století, kdy členové Theatinského řádu zakoupili pro tento účel několik domů v tehdejší Ostruhové ulici v Praze. V roce 1679 vypracoval projekt kostela řádový spolubratr, geniální architekt z italského Turína, Guarino Guarini.
Kostel sv. Prokopa ve Všehrdech
Gotický kostel vznikl ve 14. století, v letech 1730-1732 byla na objednávku opata Evžena Tyttla realizována barokní novostavba dle návrhu architekta Jana Santiniho. V té době byl také zřízen hřbitov. Jeho obvodová zeď navazuje po stranách na vstupní, osovou věž kostela a je zde konkávně probrána a prolomena dvěma komponovanými branami.
Iniciace architekturou
Opravdová tajemství nejdou odhalit a tajemství umělecké tvorby patří právě mezi ně. Magická kouzla bývají mnohem jednodušší. Ale vlastně na tom ani příliš nezáleží. Architektura je druhem jazyka, který promlouvá od srdce k srdci. Jsou knihy, které s větším či menším zájmem přečteme.
Pozvání na cestu
V průběhu 17. a větší poloviny 18. století se z Itálie rozšířil nový a svébytný kulturní sloh, jenž se stal posledním univerzálním a sjednocujícím stylem celé Evropy; později byl nazván barokem. Celý křesťanský svět prožíval zvláštní období. Jako by byl jeho čas protknut metaforou Theatri mundi - divadla světa.
Pozvání do muzea stavitelství
"Kdo zná, neničí" hlásá motto nad vstupem do nové Expozice stavitelství v areálu národní kulturní památky Klášter Plasy v západních Čechách. Národní technické muzeum zde, ve své nové pobočce v duchu uvedeného motta prezentuje postupy a principy především tradičního stavitelství.
Stanislav Růžička
Objednavatelé Santiniho staveb
Jan Blažej Santini-Aichel nebyl mistrem pražského zednického cechu a proto – i když v roce 1705 získal malostranské měšťanství - nesměl v Praze stavebně podnikat. Proto je počet jeho pražských staveb velice malý a pracoval zde pouze pro ty stavebníky, kteří nepodléhali cechovním předpisům, tedy šlechtice a církevní instituce. Pro stejný typ objednavatelů realizoval i většinu svých mimopražských realizací.
Irena Bukačová
Rozhovor o rekonstrukci Santiniho koncepce poutního místa v Mariánské Týnici.
V dnešním pořadu zavítáme společně do Mariánské Týnice, na poutní místo v západních Čechách, pozoruhodné z mnoha důvodů: navrhl je vynikající barokní architekt Jan Blažej Santini-Aichl, nepřízeň minulých dob je nechala zcela zchátrat, ale v posledních letech bylo podle historických plánů obnoveno, zrekonstruováno v plnosti, jaké nedosáhlo ani v barokní době.
Jiří T. Kotalík
Geometrie jako jazyk architektury
O úloze geometrie v architektuře se všeobecně ví a pozornost jí v různých souvislostech věnovala celá řada badatelů jak z oblasti matematických věd, tak především z oborů dějin umění a architektury. Tento trend se ale bohužel stal též doménou často až spekulativních úvah, vpisujících kružnice a přímky do velmi obecných a přibližných půdorysů staveb i sídelních útvarů.
