Zámecká jízdárna
1719 – 1724, přestavba a dostavba
stavebník: Norbert Leopold Libštejnský z Kolovrat
Zámek Rychnov nad Kněžnou se nachází na mírně se svažující plošině nad ostrým svahem říčky Kněžny v severozápadní části města ležícího v podhůří Orlických hor. Spolu s průčelím kostela Nejsvětější Trojice je zámek jedním z největších barokních celků v Čechách. Autorem této architektonické kompozice je architekt Jan Blažej Santini. Celek tvoří výjimečnou dominantu města, které se říká „rychnovské Hradčany.“ Podobu zámku podmínila přestavba v druhém desetiletí 18. století podle návrhu architekta Jana Blažeje Santiniho pro Františka Karla II. Libštejnského z Kolowrat. Na toto téma je dochována obsáhlá korespondence mezi stavebníkem a architektem. Santiniho zásahy se dotkly především exteriéru zámku. Patrně nejvýrazněji se proměnilo hlavní jižní průčelí. To bylo rozšířeno přístavbami nižších spojovacích křídel s nárožními zrcadlově identickými hodinovými věžemi. V západní přístavbě navíc vznikl tunelovitý průjezd vedoucí až do úrovně náhonu říčky Kněžny. Střechy byly navíc opatřeny vikýři s oválnými okny. Původní, blokově uzavřená fronta zámku byla těmito motivy bohatě obrysově pročleněna ve smyslu gradovaného a zrcadlově symetrického obrazu, tvořícího kompoziční podnož hlavní dominanty zástavby zámeckého vrchu – kostela Nejsvětější Trojice.
Zámek
1719 – 1724, přestavba a dostavba
stavebník: Norbert Leopold Libštejnský z Kolovrat
Zámek Rychnov nad Kněžnou se nachází na mírně se svažující plošině nad ostrým svahem říčky Kněžny v severozápadní části města ležícího v podhůří Orlických hor. Spolu s průčelím kostela Nejsvětější Trojice je zámek jedním z největších barokních celků v Čechách. Autorem této architektonické kompozice je architekt Jan Blažej Santini. Celek tvoří výjimečnou dominantu města, které se říká „rychnovské Hradčany.“ Podobu zámku podmínila přestavba v druhém desetiletí 18. století podle návrhu architekta Jana Blažeje Santiniho pro Františka Karla II. Libštejnského z Kolowrat. Na toto téma je dochována obsáhlá korespondence mezi stavebníkem a architektem. Santiniho zásahy se dotkly především exteriéru zámku. Patrně nejvýrazněji se proměnilo hlavní jižní průčelí. To bylo rozšířeno přístavbami nižších spojovacích křídel s nárožními zrcadlově identickými hodinovými věžemi. V západní přístavbě navíc vznikl tunelovitý průjezd vedoucí až do úrovně náhonu říčky Kněžny. Střechy byly navíc opatřeny vikýři s oválnými okny. Původní, blokově uzavřená fronta zámku byla těmito motivy bohatě obrysově pročleněna ve smyslu gradovaného a zrcadlově symetrického obrazu, tvořícího kompoziční podnož hlavní dominanty zástavby zámeckého vrchu – kostela Nejsvětější Trojice.
Kostel Nejsvětější trojice
1714 – 1715, novostavba průčelí
stavebník: Norbert Leopold Libštejnský z Kolowrat
Už v roce 1706 vypracoval Santini pro hraběte Kolowrata – Libštejnského projekt rodového paláce na Malé straně v Praze. Vlastní stavba však byla zahájena o deset let později. Investor v té době už ale zadává Santinimu další práce. První z nich se týká návrhu nového kostela Nejsvětější Trojice v parku zámku v Rychnově nad Kněžnou. Původní, renezanční kostel z přelomu 16. a 17. století doplňovala samostatně stojící zvonice a přímo v kostele byla umístěna rodová hraběcí krypta. Norbert Leopold se na doporučení piaristů rozhodl pro založení loretánské kaple a tak práci na ní a na sjednocujícím novém průčelí kostela zadal Janu Santinimu. Z těchto důvodů také Santini navštívil, v doprovodu hraběte znovu Itálii, Řím a Loreto. Stavba průčelí a kaple byla následně provedena během jediné stavební sezony 1714 a vlastní kaple vysvěcena 23. března 1715. V roce 1798 však byl původní starý kostel požárem natolik poškozen, že bylo nutno nahradit jej novostavbou. Samotné průčelí a barokní prostory, včetně Loretánské kaple byly pro svoji kvalitu opraveny a ponechány. Santiniho kompozice kostelního průčelí navazuje a akcentuje hmotu zámeckých budov a vytváří dominantu, či korunu a tak výrazně ovládá panorama města i širšího kraje. Samotný kostel je se zámkem propojen symetrickými chodbami, v jejichž zalomení Santini zakomponoval drobné šestiboké kapličky. Samo průčelí kostela je monumentálně členěno řádem pilastrů a vertikálními lisenami v bočních osách. Detaily fasády, včetně supraport a suprafenester nad velkými okny nesou znaky charakteristické „borominiovské".
Zelená hora v nových barvách
Poutní kostel Svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře získal v průběhu letošního roku novou, doslova zářivou podobu. Tedy podobu novou pro současného návštěvníka, ale z pohledu historiků a restaurátorů naopak tu původní nejstarší barevnost.
Zelená Hora v číslech
Je tomu už pěkná řádka let, kdy jsme dostali poštou na adresu Zelená Hora u Žďáru nad Sázavou obálku s několika stránkami popsanými matematickými vzorci a rovnicemi. Autorem je doc. Ing. arch. DRSc. Josef Švastal, pracující v té době na ČVUT Praha. Budeme vděčni za pomoc při jejich rozluštění a uvedení do širších souvslostí.
Santiniho krystal
Zdánlivě obyčejný křížek u cesty může být barokní klenot. Bílá boží muka za obcí Bobrová na Žďársku léta stála bez většího zájmu vedle silnice s nasazenou kovovou stříškou. Ukázalo se však, že drobná boží muka u Bobrové patří mezi stavby Jana Blažeje Santiniho a navíc zkoumání jejich historie odhalilo velká překvapení.
Svatý Jan Nepomucký, světec baroka
Se sv. Janem Nepomuckým, světcem baroka, se dodnes setkáváme na mostech, u cest v krajině i v zákoutích našich vesnic a měst. Tento věhlasný mučedník zpovědního tajemství měl ve skutečnosti se svým historickým předobrazem, generálním vikářem pražské arcidiecéze Johánkem z Pomuka, společného jen málo.
Santiniho kostel v Nerudově ulici
Projekt kostela Panny Marie Matky ustavičné pomoci a sv. Kajetána byl připravován již před koncem 17. století, kdy členové Theatinského řádu zakoupili pro tento účel několik domů v tehdejší Ostruhové ulici v Praze. V roce 1679 vypracoval projekt kostela řádový spolubratr, geniální architekt z italského Turína, Guarino Guarini.
Kostel sv. Prokopa ve Všehrdech
Gotický kostel vznikl ve 14. století, v letech 1730-1732 byla na objednávku opata Evžena Tyttla realizována barokní novostavba dle návrhu architekta Jana Santiniho. V té době byl také zřízen hřbitov. Jeho obvodová zeď navazuje po stranách na vstupní, osovou věž kostela a je zde konkávně probrána a prolomena dvěma komponovanými branami.
Iniciace architekturou
Opravdová tajemství nejdou odhalit a tajemství umělecké tvorby patří právě mezi ně. Magická kouzla bývají mnohem jednodušší. Ale vlastně na tom ani příliš nezáleží. Architektura je druhem jazyka, který promlouvá od srdce k srdci. Jsou knihy, které s větším či menším zájmem přečteme.
Pozvání na cestu
V průběhu 17. a větší poloviny 18. století se z Itálie rozšířil nový a svébytný kulturní sloh, jenž se stal posledním univerzálním a sjednocujícím stylem celé Evropy; později byl nazván barokem. Celý křesťanský svět prožíval zvláštní období. Jako by byl jeho čas protknut metaforou Theatri mundi - divadla světa.
Pozvání do muzea stavitelství
"Kdo zná, neničí" hlásá motto nad vstupem do nové Expozice stavitelství v areálu národní kulturní památky Klášter Plasy v západních Čechách. Národní technické muzeum zde, ve své nové pobočce v duchu uvedeného motta prezentuje postupy a principy především tradičního stavitelství.
Stanislav Růžička
Objednavatelé Santiniho staveb
Jan Blažej Santini-Aichel nebyl mistrem pražského zednického cechu a proto – i když v roce 1705 získal malostranské měšťanství - nesměl v Praze stavebně podnikat. Proto je počet jeho pražských staveb velice malý a pracoval zde pouze pro ty stavebníky, kteří nepodléhali cechovním předpisům, tedy šlechtice a církevní instituce. Pro stejný typ objednavatelů realizoval i většinu svých mimopražských realizací.
Irena Bukačová
Rozhovor o rekonstrukci Santiniho koncepce poutního místa v Mariánské Týnici.
V dnešním pořadu zavítáme společně do Mariánské Týnice, na poutní místo v západních Čechách, pozoruhodné z mnoha důvodů: navrhl je vynikající barokní architekt Jan Blažej Santini-Aichl, nepřízeň minulých dob je nechala zcela zchátrat, ale v posledních letech bylo podle historických plánů obnoveno, zrekonstruováno v plnosti, jaké nedosáhlo ani v barokní době.
Jiří T. Kotalík
Geometrie jako jazyk architektury
O úloze geometrie v architektuře se všeobecně ví a pozornost jí v různých souvislostech věnovala celá řada badatelů jak z oblasti matematických věd, tak především z oborů dějin umění a architektury. Tento trend se ale bohužel stal též doménou často až spekulativních úvah, vpisujících kružnice a přímky do velmi obecných a přibližných půdorysů staveb i sídelních útvarů.
